Udržitelný rozvoj představuje ucelený přístup k ekonomickému, sociálnímu a environmentálnímu rozvoji, jehož cílem je uspokojit potřeby současných generací, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Tento koncept vznikl v reakci na rostoucí obavy ze škodlivých dopadů lidské činnosti na planetu a na skutečnost, že hospodářský růst by neměl být dosahován na úkor životního prostředí a sociálního blahobytu. Udržitelný rozvoj usiluje o rovnováhu mezi hospodářským růstem, sociální spravedlností a ochranou životního prostředí a podporuje dlouhodobou perspektivu, která zohledňuje vzájemnou závislost těchto dimenzí.

Díky zohlednění vzájemné provázanosti ekonomických, sociálních a environmentálních faktorů podporuje udržitelný rozvoj odpovědné využívání zdrojů, spravedlivé rozdělování přínosů a zachování ekosystémů pro budoucí generace. Novodobé definice udržitelného rozvoje, například ta, s kterou se pracuje v kompetenčním rámci Evropské komise pro udržitelnost GreenComp, jdou o krok dál a ve své definici zohledňují potřeby nejen nejen lidských generací, ale i ostatních forem života: “Udržitelnost znamená upřednostňovat potřeby všech forem života a planety tím, že se zajistí, aby lidská činnost nepřekračovala meze naší planety.”

Klíčovým milníkem v evoluci udržitelného rozvoje bylo přijetí Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 Organizací spojených národů v roce 2015, která stanovila 17 cílů udržitelného rozvoje (SDGs) jako globální rámec pro dosažení udržitelnější budoucnosti. Cíle udržitelného rozvoje se zabývají širokou škálou problémů, včetně chudoby, nerovnosti, vzdělávání, změny klimatu a biologické rozmanitosti, a stanovují cíle a ukazatele, jimiž se má řídit úsilí států o udržitelný rozvoj. Vlády, firmy a organizace občanské společnosti stále více přizpůsobují své politiky, strategie a postupy cílům udržitelného rozvoje a uvědomují si, že pro dosažení smysluplného pokroku je nezbytná spolupráce mezi jednotlivými sektory.

Podnikavost je individuální a kolektivní schopnost využít příležitosti a nápady ke generování hodnoty pro sebe a ostatní. Hodnota, která je generována prostřednictvím podnikatelských akcí, může mít různé typy. Může se jednat o kulturní, sociální, emocionální, environmentální nebo ekonomickou hodnotu (Více v Příručce Evropské komise k rámci EntreComp).

Management udržitelnosti se obecně týká procesu, kterým organizace plánují, provádějí a řídí své aktivity s ohledem na ekologickou, sociální a ekonomickou udržitelnost. Jeho cílem je minimalizovat negativní dopady organizací na životní prostředí a společnost a současně maximalizovat využití jejich pozitivních příležitostí.

Konkrétněji lze management udržitelnosti definovat jako soubor postupů a nástrojů, které organizace využívají k integraci udržitelnosti do všech aspektů svého podnikání, včetně strategického plánování, provozních procesů, produktového vývoje a komunikace se zákazníky. Zahrnuje také sledování a vyhodnocování výkonu organizace v oblasti udržitelnosti a průběžné zlepšování.

Management udržitelnosti má velký význam v dnešní době, kdy se stále více organizací snaží přijímat zodpovědné a udržitelné přístupy k podnikání. Jeho správné uplatňování může pomoci organizacím dosáhnout dlouhodobého úspěchu a současně přispět k ochraně životního prostředí a sociální spravedlnosti.

Kreativa v obecném smyslu znamená schopnost vytvářet originální, nové nebo hodnotné nápady, řešení nebo umělecké projevy. V kontextu inovací, regionálního rozvoje a udržitelnosti lze kreativitu chápat jako schopnost vymýšlet a rozvíjet nové přístupy, metody nebo technologie, které řeší společenské, ekonomické a environmentální výzvy a v konečném důsledku přispívají k růstu a odolnosti komunit a regionů.

Vědecký koncept planetárních mezí, který představili v roce 2009 výzkumníci ze Stockholmského ústavu pro výzkum odolnosti, se stává jedním z klíčových prvků diskusí o udržitelném rozvoji. Vědci identifikovali devět klíčových systémů, které jsou pro lidský život nezbytné. Zároveň jsou tyto systémy již dnes výrazně narušené lidskou činností. Planetární meze ohraničují bezpečný prostor pro lidské aktivity, jejich překročení vede k závažné devastaci ekosystémů, omezování ekosystémových služeb a k ekologickým katastrofám, což v souhrnu lidstvo posouvá z desetitisíciletého období klimatické stability do období klimatické nejistoty.

V důsledku lidské činnosti dnes už šest z devíti mezí - změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti, hromadění fosforu a dusíku, přeměna půdy, chemické zněčištění a úbytek sladké vody - překročili bezpečnou hranici, čím se zvyšuje riziko neodstranitelných environmentálních problémů. Situace je o to závažnější, že dvě z těchto již dnes překročených hranic, ztráta biodiverzity a změna klimatu, jsou tzv. klíčové meze, které podmiňují fungování zbylých mezí. Výrazné narušení těchto systémů, jehož svědky jsme už dnes, proto představuje obrovské riziko pro budoucí blahobyt lidstva (Steffen et al. 2015). Podle Johana Rockströma (2021), hlavního autora studie o planetárních mezích, je to, co v tomhle desetiletí, klíčové pro budoucnost planety a bezpečného prostoru pro lidské aktivity.

Pozitivním dopadem chápeme dlouhodobé, významné a udržitelné zlepšení nebo řešení sociálních nebo environmentálních problémů, které lze přičíst intervenci (sociální nebo ekologické inovaci) a kterou lze sledovat a měřit.

Sociální inovace jsou dle definice MPSV ČR nové a oproti dostupným alternativám lepší řešení (tj. účinnější, efektivnější, udržitelnější, spravedlivější), která naplňují naléhavé sociální (a environmentální) potřeby a zároveň vytvářejí nové sociální vztahy nebo spolupráce. Sociální inovace mohou zahrnovat nové produkty, procesy, služby, organizační uspořádání, technologie, ideje, regulace, institucionální formy, funkce a role, sociální hnutí, intervence a nové formy řešení sociálních potřeb.

Sociální inovace sdílejí spoločné charakteristiky:
Novost (teda alespoň v regionu, kde se zavádějí): Skrz sociální inovace se zavádějí nové koncepty, produkty, služby nebo procesy, které se výrazně liší od stávajících řešení nebo přístupů.
Pozitivní a dlouhodobý dopad dané sociální inovace: Jejich cílem je především vytvářet pozitivní změny, které zlepšují kvalitu života jednotlivců, komunit či stavu životního prostředí. Zaměřují se na dlouhodobý dopad a usilují o vytvoření trvalých řešení problémů.
Inkluze: Zdůrazňují význam zapojení různých zučastněných stran, včetně příjemců do procesu vývoje a realizace řešení.
Škálovatelnost: Úspěšné sociální inovace lze rozšířit nebo přizpůsobit různým kontextům, aby si maximalizoval jejich dopad.

Sociální podnikání zahrnuje podnikatelské aktivity prospívající společnosti a životnímu prostředí. Hraje důležitou roli v místním rozvoji a často vytváří pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním, nebo společenským znevýhodněním. Zisk je z větší části použit pro další rozvoj sociálního podniku. Pro sociální podnik je stejně důležité dosahování zisku i zvýšení veřejného prospěchu (Více na stránce České sociální podnikání).

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR) se zaměřuje na rozvoj schopností a znalostí, které umožní lidem žít a pracovat v souladu s principy udržitelnosti. Jeho cílem je přispět k vytvoření společnosti, která je schopná se vypořádat s výzvami souvisejícími s udržitelností v oblasti ekonomiky, sociálních vztahů a životního prostředí.

Podstatu klimatického vzdělávání skvěle vystihuje Petr Daniš (2021) v publikaci Klima se mění - a co my?.

“Klimatické vzdělávání vede k porozumění probíhající změně klimatu, jejím přírodním i společenským příčinám a možným důsledkům na místní, národní a globální úrovni. Pomáhá lidem zapojit se do ochrany klimatu a celkové transformace společnosti na klimaticky spravedlivou společnost s nulovou bilancí emisí skleníkových plynů do roku 2050.

Klimatické vzdělávání je mezioborové a zahrnuje poznatky nejenom přírodních věd, ale také z oblastí pedagogiky, psychologie, ekonomiky, politiky, etiky a podobně. Uplatňuje aktivní formy a metody učení podporující kritické myšlení, informační a mediální gramotnost, demokratické hodnoty, občanskou angažovanost, naději, orientaci na řešení a budoucnost.”

Jak vysvětluje rámcový dokument Ministerstva životního prostředí ČR, obecným cílem environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) je rozvoj kompetencí potřebných pro environmentálně odpovědné jednání tj. jednání, které je v dané situaci a daných možnostech co nejpříznivější pro současný i budoucí stav životního prostředí.

Environmentálně odpovědné jednání je chápáno jako odpovědné osobní, občanské a profesní jednání, týkající se zacházení s přírodou a přírodními zdroji, spotřebitelského chování a aktivního ovlivňování svého okolí s využitím demokratických procesů a právních prostředků. EVVO k takovému jednání připravuje a motivuje, samotné jednání je věcí svobodného rozhodnutí jednotlivce.